Jaro 2014


1.jpgKaždý rok na jaro čekám jako na smilování. Zima pro mě zpravidla bývá nejméně příjemným obdobím celého roku. Krátké a studené dny nepříznivě působí na mé zdraví i na mou psychiku a tak jsou pro mě tyto měsíce většinou velkou zkouškou i v osobním životě. Letos tomu nebylo jinak, a to i přes to, že jsem takto mírnou a krátkou zimu u nás v Jeseníkách ještě nezažila.

Vůbec nezávidím všem těm lidem žijím v některém z větších měst, která jsou po většinu zimy zahalená pod nepropustným pláštěm smogu, protože zvláště to šedivé počasí svádí k přemýšlení nad negativními věcmi a k opakovanému přehrávání si různých nepříjemných chvil z minulosti. Pak je nejen teploměr, ale i nálada na bodu mrazu. Mami a tati, děkuji, že jste chvíli před mým narozením utekli z Ostravy a přestěhovali se na to nejlepší místo v republice.

Nechci však, aby to působilo, že toto roční období beru jen jako zlo. Vyloženě takto to určitě nemám. K zimním sportům jsem sice nikdy nebyla vedena a nemám k nim příliš blízký vztah (i když se snažím, prostě mi to na těch lyžích zatím moc nejde, no! :D), ale třeba takové sněžnice využívám moc ráda. Přechod části hřebenu Nízkých Tater v únoru 2012 a následný mrazivý březnový výlet napříč laponskými pláněmi na nejvyšší horu Finska rozhodně patří mezi mé nejlepší zážitky. A v neposlední řade je taky moc fajn využít dlouhých večerů k přečtení si pár knížek, protože přes léto na to většinou není čas.

Zima je podle mě nutná hlavně k tomu, abychom se mohli po celém roce zase trochu zklidnit, přemýšlet o tom, co dělat dál, v čem se změnit a hlavně zlepšit. Stejně, jako je tomu v přírodě, kdy vše odpočívá pod sněhem nebo ledem a připravuje se na další sezónu. Zažít si i nějaké negativní chvíle nepochybně patří k životu. Je třeba se na ně dívat jako na něco, co nám nebere, ale dává. Jsou pro nás tou největší školou a je hloupost potom ztrácet čas litováním (se). Jen díky tomu, že si zažijeme to špatné si můžeme skutečně vážit toho dobrého a hlavně to i plně procítit. Sama to však takto zatím nedokážu brát vždycky.

dsc_8650.jpg

 

Když přijdou první teplejší prosluněné dny, okamžitě do mě začne proudit energie a dobrá nálada bůhví odkud. Pocit jarní únavy jsem snad nikdy nepoznala, naopak, toto období na mě vždy působí jako životabudič. Najednou jsem plná nápadů a nadšení při jejich realizaci. Jeden z mých nejoblíbenějších momentů je ten, když objevím první fialky. Okamžitě si k nim musím lehnout na zem a doslova fetovat jednu z nejlepších vůní na světě, načež se jako zfetovaná tvářím i po zbytek dne... :) Tentýž účinek na mě později mají i konvalinky, šeřík, ležení na louce plné pampelišek nebo dobrovolné zmoknutí během jedné z prvních bouřek. V kontrastu s šedivou a ospalou zimou je tu najednou tolik věcí, které vám připomínají, že jste naživu, že na světě je neskutečně krásně a že ke štěstí toho vlastně stačí málo.

Na jaře je zkrátka vše plné živé energie, která dává vzniknout mnoha novým věcem. Rozhodla jsem se tedy tohoto elánu využít a konečně uskutečnit to, o čem jsem už téměř rok přemýšlela. Začnu si psát blog. O čem? To ještě přesně ani nevím. Nejčastěji se to však bude dotýkat témat cestování, focení, jídla a občas možná přibude i nějaký osobní výlev pocitů či názorů. Články chci taky co nejvíc prokládat fotkami, takže tu budete moci pro změnu vidět i nestylizované obrázky všeho možného a různé momentky. Tímto vás zde tedy vítám a doufám, že nebudu příliš nudit.

bez-nazvu-1.jpg




zobrazeno 3497x, dnes 4x