Fotky v květinových kobercích

nahled.jpgS ohledem na vesměs kladné reakce na můj předchozí "tutoriál" a taky žádost v komentářích, dělám návod č. 2. Této fotce je už rok a půl (děsný, jak to letí) a byla součástí jednoho experimentu, tak opět berte některé věci trochu s rezervou.

Na přelomu loňského roku jsem se připojila k facebookové skupině Let's get creative 2014, kde byla spousta lidí - většinou fotografů z celého světa, kteří se snažili dělat projekt 52 týdnů roku 2014, čili každý týden jedna fotka. Na každý týden byla rozepsána různá témata, která ve vás měla probudit kreativitu, snahu poprat se s tématem co nejoriginálněji a posunout tím vaši tvorbu o level výš. A navíc to musely být autoportréty, čímž je to ještě těžší, ale pro mě možná i trochu omezující, protože si nemůžete zdaleka tolik hrát. Já jsem se dostala jen k týdnu s číslem 20, pak totiž začalo léto a tak jsem si našla spoustu výmluv, proč bylo nad mé síly to dodělat, znáte to... ;) Celé to ale mělo docela slušnou sledovanost od lidí, kteří mě zajímají. Mladí fotografové z celého světa, fajn lidi snažící se si vzájemně pomoci, poradit a podpořit se. Žádná závist nebo pocit konkurence, jak by si někdo mohl myslet. Když se někomu podařilo udělat pěknou fotku, všichni byli nadšení a projevovali uznání, což bylo fakt super a motivující. A když se někomu naopak něco moc nepovedlo, dokázali napsat konstruktivní kritiku aniž by se kvůli tomu někdo cítil uražený nebo dotčený. Takže jsem si aspoň udělala pár milých facebookových známostí, které snad někdy budu moci poznat i na živo. U focení platí, stejně jako u velké spousty dalších věcí, že čím víc to děláte, tím lepší v tom jste. I když jsem ten projekt nebyla schopná dodělat, 52 týdnů, či snad ještě líp 365 dní, doporučuju všem nadšeným nováčkům. Až to doděláte, budete někde úplně jinde.


Už delší dobu jsem měla v hlavě nápad na fotku - člověk ležící v nějakých kytkách nebo pěkném mechu vyfocený z ptačí perspektivy. Najít takový velký koberec kytek či čehokoliv podobného je alespoň v mém okolí těžké/nemožné. Někteří možná poznají, že těchto růžových kvítků bývají plné skalky, takže jsem navštívila zahradu kamarádky a nafotila si několik fotek těchto koberců. S jasným záměrem pak někoho vyfotit ze štaflí nebo třeba ze stromu a složit tedy dohromady dvě fotky z různých míst (a v tomto případě i z různých ročních období) dohromady tak, aby vše vypadalo opravdicky. Téma týdne tehdy znělo "Kniha". Aby to sedělo k tématu, stačilo tam mrsknout knížku.
Když se snažím udělat nějakou kreativní fine-artovou fotku, často přes sebe lepím několik různých fotek. Ne vždycky to vychází úplně dobře. Velmi mě ale obohatilo sledovat workshopy na internetovém kanálu CreativeLive, speciálně ty, které vedla skvělá Brooke Shaden. Na tomto kanálu můžete sledovat živě workshopy různých fotografů (a nejen fotografů). Pokud se můžete dívat na živé vysílání, popřípadě jeho reprízu, dívate se zdarma, což je super. Po celou dobu trvání si můžete koupit neomezený přístup za zvýhodněnou cenu, po jeho skončení je o něco dražší. Velmi se mi na tom líbí, že je to tedy přístupné všem lidem, bez ohledu na jejich finanční situaci. Musí si jen ve správnou chvíli udělat čas. Už z principu potom člověk cítí potřebu si nějaký workshop koupit a mimo jiné tím vyjádřit tomuto kanálu svou podporu. Doufám, že jednou budu tak megabrutálně dobrá, že tam taky budu mít nějakou lekci. :D Hodně by mě bavilo předávat nějakou hodnotu dalším lidem...
Především z tohoto skvělého workshopu od Brooke teď vím, že pokud do sebe skládáte různé fotky, všechny by měly být foceny na stejné ohnisko, ze stejného úhlu, výšky a při stejném světle. Teprve pak máte všechny předpoklady k tomu, že to do sebe zapadne.

Jak už jsem psala, nejprve jsem si v květnu 2013 nafotila květinové koberce.

0.jpg

Použila jsem objektiv nikkor 50mm f/1.8. Všechny jsem (očividně) fotila ze shora, nebe bylo zatažené. Ruka na poslední fotce je tam proto, abych viděla, jak v reálu vypadá, když v těch kytkách něco leží - jaké tam jsou stíny atd.
V kytkách má ležet lidská postava a pokud se mám snažit o to, aby to vypadalo jako reálné místo, musím si uvědomit, že jednotlivé kvítky nemůžou být stejně velké jako hlava. Když budou spíše drobnější, bude to vypadat daleko reálněji. Bohužel, focené koberce nebyly dostatečně velké na to, abych je mohla fotit z větší výšky a aby kvítky tím pádem byly menší. Proto jsem si jich nafotila tolik. Ve Photoshopu je poskládám v jedno velké květinové plátno...

Kliknu na file->new a otevřu si dostatečně velké čisté plátno. Potom si v dalších záložkách otevřu nafocené kytky a začínám skládat...

1.jpg

Kliknu na nástroj přesun a fotky vždy přetáhnu do bílého plátna, které jsem si otevřela předtím. Tam je umístím na místo, kde potřebuju.

2.jpg

Nemužu je ale prostě jen naskládat vedle sebe, protože by to bylo vidět, takže je skládám různě přes sebe a tvrdé přechody vždy co nejvíc rovnoměrně odmaskuji

3.jpg

O tom, jak používám masky vrstev, jsem psala v minulém tutoriálu, takže teď už jenom ve zkratce. Kdo chce, najde si to. V panelu vrstev kliknu na malý obdélník z kolečnek uvnitř, čímž vytvořím masku vrsty. Štětcem pak černou barvou odmaskuji, bílou barvou vracím zpět. Můžu měnit krytí a tvrdost štětce. Krytí tady používám 100% a tvrdost nízkou, protože nechci, aby vznikaly ostré a viditelné přechody.

4.jpg


Tímto způsobem fotky skládám...

5.jpg


...dokud nemám dostatečně velké květinové plátno. Některé kytky se samozřejmě opakují, jen jsou třeba trochu pootočené, ale nikdo normální si toho nevšimne, popřípadě to nebude řešit... ;) Jsou samozřejmě i lidi, kteří s nelichotivým podtextem podotnou "photoshop" nebo něco ve smyslu, že to není fotka, ale FOTOMONTÁŽ. Ok, díky za názor, ale dál se nemáme o čem bavit. :D Umět dělat perfektní "fotomontáže" mi přijde stejně těžké, jako perfektně zvládat analogovou fotografii. Photoshop je pro mě geniální program plný nekonečných možností.

6w.jpg

Potom následovalo vyfotit se z ptačí perspektivy. Zatím jsem neobjevila bezpečný způsob, jak to udělat jako autoportrét, takže mi pomohl Peťan. Uprostřed ledna jsem si lehla na zahradě do mokré trávy pod stromem, ze kterého mě vyfotil. Světlo - zataženo, stejně jako tehdy v květnu. Úhel stejný, objektiv stejný... Potom jsem nástrojem laso obtáhla postavu a přesunula ji do fotky s květinami.

7w.jpg

Což potom vypadalo asi takto...

8w.jpg

Mému oku nesedí úhel, ve kterém ležím, takže pomocí transformace postavu trochu pootočím. Tranformaci udělám buď stisknutím CTRL+T nebo file->transform->rotate.

9w.jpg

Kolem postavy se vytvoří obdélník a pomocí bodů v rozích ji libovolně pootočím. Na fotce níže to jde (blbě) vidět... Když jsem spokojená, stisknu enter.

10.jpg

Potom vytvořím masku vrstvy a začnu odmaskovávat okraje. Schválně je smažu jen tak na hrubo se 100% krytím a vyšší tvrdostí štětce.

11w.jpg

V těsné blízkosti postavy pak tvrdost i krytí štětce různě měním, aby to vypadalo, že je tam nějaký stín a aby to do sebe zkrátka co nejlíp zapadlo.

12w.jpg

Což lze ve výsledku vidět na fotce níže. Kolem kolem knihy a kolen mám v podstatě hotovo a stejně pokračuju kolem celé postavy. Když fotku přiblížíte, samozřejmě to je vidět. Ale když je normálně oddálená, chyb si všimne jen hnidopich.

13w.jpg

Dál na fotce upravím jen barevný tón a lehce ztmavím okraje. Lasem si na hrubo označím okraje fotky, kliknu pravým tlačítkem myši a v tabulce, která se mi ukáže, zvolím refine edge. Otevře se mi okno s mnoha různými posuvníky. Použiju jen feather, posunu prolnutí pixelů podle vlastního uvážení a stisknu enter.

14.jpg

Pomocí křivek (image -> adjustments -> curves) pak vybrané okraje ztmavím. A to tak, že v kanálu RGB vyznačenou přímku zakřivím směrem dolů.

15.jpg

Poté kliknu pravým a zvolím deselect (odznačit laso). Kontrast a barevný tón taky upravuju pomocí křivek. Měním si kanály mezi RGB (ztmavování, zesvětlování, úprava kontrastu) a barevnými kanály - červená, zelená, modrá. Hraju si s křivkami, dokud nejsem spokojená.

16.jpg

Dále si pak hraju s vyvážením barev (image -> adjustments -> color balance) a selektivní barvou (image -> adjustments -> selective color). V nabídce barev si vybírám tóny, které chci upravovat. Chci, aby kvítky byly trochu víc do červena, takže si hraju s purpurovými odstíny a s červenými odstíny.

21.jpg

A ve výsledku to teda dopadlo takhle...

23.jpg

Stejným stylem jsem udělala i další dvě fotky, ale nejpřirozeněji podle mě vypadá ta růžová. Nejsou to teda díla, na která bych byla pyšná (spíš naopak:D), ale jen tak pro zajímavost se můžete podívat na před a po u jiných fotek:

25.jpg

24.jpg

Záměrně jsem pod sebou a na sobě měla všechno zelené, abych si co nejvích usnadnila práci při upravování. Místo trička jsem chtěla mít šaty z lipových listů. Na Peťanově ruce jsem si je tedy několikrát z více úhlů a různě pokroucené nafotila, abych pak měla z čeho vybírat. Bylo s tím pak fakt hodně práce a stejně to nedopadlo úplně moc přirozeně. Ale byla to challenge... :)

27.jpg

Tahle fotka měla být stejná jako ta růžová, jen v jiných kytkách. Moc to ale nevyšlo. Když se na to tak dívám, myslím, že hlavní chybu jsem udělala v tom, že jsem kolem postavy neudělala hlubší stíny. Zvlášť kolem drdolu, kolen a levého chodidla to je celkem děs. Ne vždycky u toho upravování přemýšlím. :)

10834978_1598209333747009_7534884116211319887_o.jpg

Tak to je zase na nějakou dobu všechno. Pokud má někdo na srdci nějaký názor, radu, nápad či jakoukoliv připomínku, napiště mi na mail nebo do komentářů. Díky, že jste dočetli až sem. ;)

zobrazeno 4767x, dnes 1x