Travelling

Colorful Armenia

comments: 19, viewed 2892x

zoratskarer.jpgThis autumn I was lucky to travel quite a lot. First, I got a spontaneous idea to travel to autumn Norway and I decided to finally go to Armenia right after I'm back. Which means I wasn't at home not even 24 hours and I was sitting on a plane. Why Armenia? I always wanted to see this part of the world. But at the same time, it never was high enough on my travel list so I never did. Until one day I suddenly found an advertisemet on Facebook that was saying there is an oranization which provides grants for travels to this beautiful country. So I told to myself: Why not? I will try next time the grant is open. Then I diminished two chances to submit my project. I almost forgot about it, but then I found the webpage again in 2017 and I saw the grants are opened at the time. I always struggle with deadlines so I was writing my project literally 20 minutes before the grant was closing. I sent it and as usual - I totally forgot about it.  more


Jarní Saské Švýcarsko

comments: 2, viewed 2420x

dsc_4732.jpgNa konci dubna jsem byla spolu s několika dalšími českými, německými a švýcarskými "instagramery a blogery" (tyhle škatulky mi přijdou strašně směšné, ale budiž) pozvána na týdenní pobyt v Saském Švýcarsku. Organizace zabývající se propagací tohoto německého národního parku totiž usiluje o vyšší návštěvnost oblasti a tento organizovaný blogtrip je pro ně experiment, jak to tam proslavit. Už několik let jsem se to tam chystala jet prozkoumat. Poznávat středoevropskou krajinu má pro mě největší smysl jedině na jaře a na podzim. Přiznejme si, že to léto je tu, zvlášť pro nás fotografy, trochu nijaké. Toto pozvání mi tedy přišlo vhod, protože mi je jasné, že bych tam stejně sama od sebe zase nejela.  more


Spring on Vesteralen and Lofoten

comments: 2, viewed 6711x

matind-view.jpgIn the last article about the travels to beautiful island of Senja in Norway, I compared this piece of land with nearby Lofoten. Lofoten are awesome and very spectacular, but also very famous. Therefore there are many tourists, mainly in the summer. And there are many people, who prefer to visit places, which
aren't too well-known and overcrowded. But don't worry, there is still a chance to see Lofoten without people. You just have to go there when everyone else rather stays home. Autumn, winter, spring... I chose spring this time. The first time I was there was March 2012 and the islands were beautifully empty. Then we were there again in the summer and the atmosphere was completely different. Cars and buses full of tourists everywhere. And it was 5 years ago before Instagram was famous. Honestly I can't imagine how all the iconic places look now, when every social media influencer is posting his photos from Lofoten. I just really like when I can enjoy the beauty of these places alone, when I don't have to wait in the line for a picture. And how to do it? Off-season travelling is the answer.

I had a posibillity of travelling to Norway for a few days in April. My boyfriend was in Norway for a month already, so I could fly there and travel home with him by car. I've never been to Norway in April, so I said yes. Actually, there is never NO, when I have a chance to go to Norway. The spring has just started in my homeland, Czech Republic, but this should have last only a week, so I wouldn't miss anything. So even though I love spring, I voluntarily travelled back to winter. I had shitload of work before the travel, but the flight ticket always is the best motivation for working. It was worth it. And it pays also with a little bit of irony, because the engine of our car broke on the way home. But you can read more about this at the end of this article... :) more


Beautiful Norwegian island Senja

comments: 5, viewed 8078x

senja1.jpgAs I sometimes go through data on my drives, I find some photos I never used. Last time it was this folder - Norwegian island Senja. It's an amazing place which I consider to be one another must-see in Norway. So I edited a few photos from the trip and posted it here.
.
:
.
:
.
:
.
:
.
:
.
:


Zimní výstup na Halti - nejvyšší horu Finska

comments: 3, viewed 4064x

vystupnahalti.jpg...plus pár fotek severního Norska (Lyngenfjord, Lofoty) a malý běžkařský výlet do Femundsmarky.
Nápad nakouknout do zimní Finnmarksviddy přišel někdy na začátku roku 2012 a vyjeli jsme v půlce března téhož roku, tedy přesně před 4 lety (je to vůbec možné, jak ten čas letí?!). Petr ke konci roku 2011 dodělal první dokumentární film o nejlepším lezci světa Adamovi Ondrovi, já měla také po gymplu a tak jsme se shodli, že bychom po letech stresu a omezení, které jemu přinášela tvorba filmu a mně škola, mohli podniknout nějaký oraz. Teda tak nějak to nazýval Peťan. Roky jsem poslouchala, jak jsou zimní expedice úžasné a tak jsem byla řádně naočkovaná a celkem s nadšením souhlasila. Že to ovšem zas takový oraz není jsem plně pochopila jednu noc, kdy byly teploty téměř u -30°C a on dokola opakoval, jak je to boží, zatímco já raději ani neotvírala pusu, aby mi z těla náhodou neuteklo víc tepla, než bylo nutné. To jsem si vážně začínala říkat, že s tím chlapem něco není v pořádku... :D

Samozřejmě trochu přeháním. Bylo to boží. Zpětně jednoznačně. Pro takovou teplomilnou holku, která většinu svého dosavadního života měla k podobným aktivitám celkem daleko, to byl naprosto skvělý zážitek. Když jsem v roce 2009 poznala Petra, neustále mi vyprávěl o svých zimních cestách na pláně severního Norska. Znělo to pro mě jako příběhy z jiného vesmíru a rozhodně by mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy dělala něco podobného. Se správnou přípravou a ve společnosti někoho, kdo má dost zkušeností, to však zase tak těžké nebylo ani pro někoho jako já.
Je to jednoznačně zatím nejdelší fotočlánek, jaký jsem tu kdy dala. Fotkami jsem rozhodně nešetřila. Určitě tohle nebude pro každého a mnoho z vás zřejmě nedojde ani do poloviny. Přesto to sem dávám, protože byl pro mě tento výlet docela zásadní a v té době i celkem drsný. Trochu jiný pohled na sever Evropy...
more


Únorová Barcelona

comments: 4, viewed 6427x

dsc_7274u.jpgSeděla jsem zrovna jeden povánoční večer na doma u počítače na severu Evropy, za okny byla už ve 3 odpoledne černočerná tma a chumelenice, když mi na Facebooku přistál vzkaz od Daniely: "Čau, v únoru potřebuju jet na týden do Barcelony odvézt na prázdiny jednoho malého kluka k jeho taťkovi a za týden s ním zase přiletět zpátky. Ubytování zdarma u té rodiny. Sháním někoho, kdo pojede se mnou. Nechceš jet?"
Moje hlava začla okamžitě po přečtení tohoto vzkazu vymýšlet důvody, proč bych jet neměla. Nehodí se to, rozjíždí se teď mnoho časově náročných projektů, během blížícího se jara budou velké výdaje na různé věci, které budu potřebovat, v březnu se zase bude muset jet do Norska, pak chci na Island a podobně. Pak jsem se ale zastavila a zeptala se sama sebe, proč to sakra dělám? Vždycky mám plnou hlavu i hubu keců, jak chci strašně moc cestovat a vidět toho co nejvíc, ale často si přicházející příležitosti nesmyslně sama automaticky zakážu. Vždycky se najdou "rozumné" důvody, proč je vhodnější momentálně zůstat doma. Zrovna o Barceloně, a městech obecně, jsem sice nikdy nijak zvlášť nesnila, na druhou stranu jsem toho zatím z jižní Evropy moc neviděla a Španělsko určitě na seznamu je. Tak proč do něj nenakouknout právě skrze tohle město a jeho okolí? Neříkala jsem si náhodou, že chci letos zažít trochu víc tepla, než předešlé roky? Začít se trochu ohřívat už v únoru nezní zas tak špatně. Místo výmluv jsem tedy začala hledat cestu. A světe div se, šlo to docela snadno. Chlapy jsme nechaly doma a udělaly si holčičí výlet. Barcelonu jsme si prošly křížem krážem, válely se na pláži, smály se věcem, které žádný chlap nemůže nikdy pochopit, probraly všechny důležité i nedůležité věci v našem životě (pro jistotu dvakrát), dávaly si skvělé kamarádské rady, kterými se stejně nakonec řídit nebudeme, a tak různě. A nepohádaly jsme se, i když chvílemi taky moc nechybělo. :D
more


Polární noc v Tromsø

comments: 5, viewed 6392x

senja.jpgTromsø, 25.11. 2015. Poslední den v roce, kdy tady slunce vykoukne nad obzor. Nasledujícího dne na téměř dva měsíce zmízí a severní oblasti zasáhne období tmavé polární noci. Slunce pak poprvé v roce 2016 vyšlo 15.1. Ne však ve městě, šlo vidět pouze z vrcholků okolních hor. Dole ve městě mělo jít vidět až 21.1. 2016, ale kvůli nepřízni počasí to bylo ještě o několik dní později. Dřív jsem si myslela, že polární noc v těchto končinách znamená 24 hodin trvající tmu. Ve skutečnosti je však i v kritickém období kolem zimního slunovratu kolem poledne chvilka "světla". Jen pro představu, Tromsø leží téměř na 70. rovnoběžce, na stejné zeměpisné šířce leží nejsevernější oblasti Aljašky. I přesto, že to ale není tak drsné, jak jsem si myslela, mi moje tělo dalo najevo, že se jen tak přizpůsobit nehodlá a já jsem chvílemi měla docela dost.

Až když sedím zpátky v teple a světle domova a do oken mi svítí ostré polední slunce, si ale plně uvědomuju, jak skvělou zkušenost jsem si mohla prožít. I když to zní otřepaně a sluníčkově (a moje ségra se svým chotěm se mi zase budou smát), cítím obrovskou vděčnost. Za ty noci, kdy jsem seděla u okna a pozorovala polární záře zatímco za mnou praskalo dříví v krbu. Za velryby a tuleně, které jsem mohla vidět ve volné přírodě. Za slunko, které nám svítí nad hlavou denně a nám to přijde tak normální, že už to vůbec nevnímáme. Za všechny ty možnosti, které mi život přinesl. Za privileium narození se v tak skvělém kraji, jakým jsou Rychlebské hory. A za všechny skvělé lidi; 3 sourozence, se kterými si jeden z druhého neustále utahujeme, jeden je šílenější než druhý, ale když je zle, vždy stojíme při sobě... Akční kamarády, kterým je omšelost a nuda cizí... Nejbližší osoby, které mi daly ty největší životní dary a lekce. Jak dojemné, vím... :D Ale takto to cítím. more


Stetind

comments: 6, viewed 6325x

dsc_8624-2.jpgI decided to write some words about a few Scandinavian locations and trips, which I consider to be the best that I have visited so far. We have been in Norway so many times already and we have seen a lot during our travels. Our drives are full of gigabites of photos that we haven't posted anywhere yet. So I think it is maybe a pity that all these pictures just lay in my computer. Perhaps there may be someone who will find it interesting or motivating.
So I will start with, maybe, the very finest trip - the Norwegian national mountain Stetind with a height of 1392 meters above the sea level. So far I haven't heard that other countries have their national summit. Only the highest one. But ok, Norway has it. And as soon as you see Stetind, you are not surprised about it anymore... It's an enormous monolithic piece of granite rock, it's bizarrely shaped and the surroundings are absolutely fabulous.

At the beginning of July 2014 we went on a roadtrip to northern Norway and this rocky monolith was our first stop. The view from this famous mountain is definitely one of the best views you can get in Norway. You can see the whole Tysfjord, sea full of islands, Lofoten on the horizon and the wide ocean in the background. It's really worth the daylong effort. And, of course, I have to admit that the egoistic feeling "I stood on the top" is not bad at all too. ;) If you plan to visit Norway, especially areas behind the polar circle, definitely consider visiting Stetind. In my opinion it is a must-see and it would really be a shame to just pass by and not go there. Tons of people visit Lofoten every summer and this place is just along the way there. There are couple of climbing routes by which you can reach the top and there are different difficulties, from the easiest ones to the hard ones. But we went by "main route", it's the easiest one that most of the people use. First you only hike to the pre-summit called Halls Fortopp. And then you put your climbing gear on and continue to the top of the Stetind. Most of the way you can normally walk, sometimes crawl on all fours four (me, haha). There are maybe two quite difficult places, where you have to climb. It's not very hard, but the exposed terrain and weather conditions might be tricky. I don't recommend to climb there without the rope. Even though we saw some guys doing it. They were crazy. Don't be crazy too. more


Sardinie

comments: 2, viewed 5702x

dsc_4398w.jpgSuper lezení, nádherné pláže nebo procházky členitou krajinou porostlou olivovníky a korkovými duby... O výletu na tento kouzelný ostrov ve Středozemním moři jsem snila už skoro 5 let. A dočkala jsem se. Byl to zvláštní pocit, nastupovat v italském Livornu na trajekt, který byl vtipně pomalovaný obřími postavičkami Walta Disneyeho... :) To jako vážně? Fakt tam konečně jedu? Cítila jsem dost podobné nadšení, jaké jsem měla při mé první cestě trajektem do Skandinávie.

Často to ale bývá tak, že když se člověk až příliš na něco těší a hodně očekává, je potom zklamaný. Nemyslím tím teď vůbec to, že by ostrov vypadal jinak, než jak jsem si ho představovala. Naopak. Je to opravdu nádherný a rozmanitý kus země a mé představy ještě překonal. Letošní zima a začátek jara pro mě ale bylo docela šílené období, takže jsem se k této první větší cestě docela dost upínala. Bohužel několik nešťastných okolností nedovolilo, aby vše probíhalo podle mých představ. Těšili jsme se nejen na rekreační lezení v příjemných (aspoň) 20°C, ale také na odpočinek a líné vyhřívání se někde na pláži. Přivítala nás však nečekaná zima, dešťové přeháňky a vítr. Květnové počasí jsem si takto na jihu představovala opravdu trochu jinak. Druhou polovinu posádky do toho neustále strašily nevyřízené záležitosti. Nevadí. Hezky mi to alespoň připomnělo, že před problémy utečeme jedině tak, že je vyřešíme. Na ostrově jsme tedy byli jen 4 dny a za tu dobu stihli tak nějak projet jen jeho severní část. Alespoň mám záminku se na tohle krásné místo někdy v budoucnu vrátit a V KLIDU si ho vychutnat. Neviděla jsem toho mnoho, přesto toho bylo dost na to, abych mohla s jistotou říct, že Sardinie má opravdu co nabídnout. more