Blog


Staronový svět

Personal, comments: 5, viewed 1140x

_dsc3443-2.jpgJe zrovna Valentýn, když mě kamarádka vyhodí na letišti ve Vancouveru. Tady v severní Americe je tento den ještě o kus nechutnější přehlídkou nevkusu než u nás. Všude visí červená srdíčka a růžové nápisy "I love you". Uprostřed haly hraje na klavír nějaká performistka známé skladby a soundtracky romantických filmů. Sednu si na lavičku kousek od ní. Její prsty tancující po klapkách sice kouzlí dokonalé melodie a srdce mi doslova poskočí, když začne hrát mou velmi oblíbenou Beethovenovu Měsíční sonátu, když ale zvednu oči a zjistím, že tento mistrovský kus hraje s umělým americkým úsměvem od ucha k uchu, který rozdává na všechny strany, cítím se i za ni poněkud rozpačitě. Jsou momenty, kdy mi tato země a její obyvatelé připadají fakt nepopsatelně bizarní a divní. more


Přelom roku

Personal, comments: 10, viewed 2436x

listopad.jpgJe půlka listopadu 2018. Včera jsem si koupila lístek do kina na ten film o Queen. Skoro vyprodáno, volné je už jen sedadlo 11 v 1. řadě. Hm, tři jedničky, znamení. Bude mě sice asi bolet za krkem, ale to dám. Večer se hodím trochu do gala, což má za následek, že moc nestíhám, takže ten téměř kilák z domu na bus musím běžet. Stačí trochu klusat, to už mám vypočítané. Za rychlé chůze je to 8 minut, za lehkého poklusu za 5. A za 5 minut mi to jede. Je to skoro po rovině, ale zadýchávám se a bolí to. Super, to jsem dopadla. Nakonec se tam dostanu včas, ale bus má asi 10 minut zpoždění. Když nespěchám, jede dřív, ale jakmile nestíhám a celá upachtěná doběhnu na zastávku, vždycky tam čekám, přičemž jako bonus je tři čtvrtě hodinová práce s podtočením a zafixováním mých jemných rovných vlasů totálně v háji a zase vypadám jak zmoklá slepice. 
more


Colorful Armenia

Travelling, comments: 19, viewed 2083x

zoratskarer.jpgThis autumn I was lucky to travel quite a lot. First, I got a spontaneous idea to travel to autumn Norway and I decided to finally go to Armenia right after I'm back. Which means I wasn't at home not even 24 hours and I was sitting on a plane. Why Armenia? I always wanted to see this part of the world. But at the same time, it never was high enough on my travel list so I never did. Until one day I suddenly found an advertisemet on Facebook that was saying there is an oranization which provides grants for travels to this beautiful country. So I told to myself: Why not? I will try next time the grant is open. Then I diminished two chances to submit my project. I almost forgot about it, but then I found the webpage again in 2017 and I saw the grants are opened at the time. I always struggle with deadlines so I was writing my project literally 20 minutes before the grant was closing. I sent it and as usual - I totally forgot about it.  more


Skoropodzimní Jeseníky

Běhání, comments: 3, viewed 2013x

perex2.jpgKonečně! Celou hřebenovku v kuse jsem si dala jenom jednou na J100, z toho částečně po tmě, částečně jako kdyby mě někdo praštil po palici. Byl to mimořádný a intenzivní zážitek, nikoliv však pozitivní. Ráda bych si z přeběhu hřebene pamatovala i něco jiného než bolestivé úpění, takže bylo na čase si běh po hřebenovce zopakovat. Jako správný tvrďák si tentokrát počkám, až bude teplo, slunečno a celkově bezproblémovo. Chci si užít poslední letošní běh na lehko, jen v kraťasích a tričku. Přestože je letošní září i v druhé půlce krásně teplé, chystám se opět do Norska a až přijedu, už bude chladno. Jeseníky v létě nejsou zdaleka tak opuštěné jako třeba Rychlebky, tak tam raději chodím v jiných ročních obdobích. Prázdniny skončily, je polovina pracovního týdne... Hurá na ně!  more


Jarní Saské Švýcarsko

Travelling, comments: 2, viewed 1794x

dsc_4732.jpgNa konci dubna jsem byla spolu s několika dalšími českými, německými a švýcarskými "instagramery a blogery" (tyhle škatulky mi přijdou strašně směšné, ale budiž) pozvána na týdenní pobyt v Saském Švýcarsku. Organizace zabývající se propagací tohoto německého národního parku totiž usiluje o vyšší návštěvnost oblasti a tento organizovaný blogtrip je pro ně experiment, jak to tam proslavit. Už několik let jsem se to tam chystala jet prozkoumat. Poznávat středoevropskou krajinu má pro mě největší smysl jedině na jaře a na podzim. Přiznejme si, že to léto je tu, zvlášť pro nás fotografy, trochu nijaké. Toto pozvání mi tedy přišlo vhod, protože mi je jasné, že bych tam stejně sama od sebe zase nejela.  more


Přes hřeben Velké Fatry

Běhání, comments: 9, viewed 2087x

dsc00112uv.jpgBěžecká sezóna mi letos nezačala moc ideálně. Měla jsem velké plány, ale zase mi to moc nevyšlo. Do konce března jsem byla v Kanadě, kde jsem každou volnou chvíli dala přednost raději lyžování před během. Trochu jsem sice chodila, ale bylo to špíš jen tak na udržování než jako trénink. A taky... Přibrala jsem tam skoro 10 kg. Člověk by neřekl, co udělá takový zdánlivě neškodný návyk chodit si ráno do kavárny pro kafíčko a blueberry muffin. Každy den. Někdy v únoru jsem si uvědomila, že mi při chůzi stehna dřou o sebe, tipovala jsem to tak na 5 kg. Málem jsem z té váhy spadla, když jsem zahlédla to číslo. Je to na dobré cestě, půlku už mám dole, tahat s sebou ale všude tu druhou půlku je pořád trochu namáhavé a také neestetické, haha.  more


Fragments of colourful days

Personal, comments: 9, viewed 2898x

zapomenute-horyw.jpgPodzim 2017. Nebyla to moc zábava, ale s trochou sarkasmu - nenudila jsem se. Teď sedím za oknem v kanadském Whistleru a dívám se na padající vločky za oknem. Když jsem přijela, padal jen mokrý sníh, který při dopadu na zem napůl roztál, načež se všude povalovala měkká mokrá břečka. Ale deště ubývalo, sněhu přibývalo a teď už tu je regulérní zima. Podzim jsem letos měla dost dlouhý, začal mi už v srpnu v Norsku, přesto utekl jako voda. A teď jsem tady. Zatím jsem ve zvláštní melacholické náladě, stejně jako to počasí, ale doufám, že se to změní. Že si na tento jiný svět více zvyknu. Člověk si vždycky zvykne na vše. A když to je dostatečně dlouho, přestane vnímat rozdíl mezi tím, co je normální dnes a co mu připadalo normální předtím. more


Running across Femundsmarka

Běhání, comments: 3, viewed 5629x

dsc05025w.jpgO Femundsmarce jsem už dlouho chtěla napsat samostatný článek do rubriky cestování, ale nakonec mě okolnosti předběhly a chce se mi se o ní zmínit už teď. Óda na tento kout světa ještě nějakou dobu počká. Navíc si Femundsmarka zaslouží pořadné fotky a vůbec vlastně pořádnou průzkumnou návštěvu, ideálně ke konci září, kdy se tento národní park stane zahradou, kterou zdobí tisíce teplých podzimních odstínů a při putování člověk nenarazí na žádnou další lidskou tvář. Vzít si jen foťák, batoh, stan, nespěchat, fotit, chodit, hrát na vonnou paměť, vnímat... Při mé první návštěvě jsem ty neuvěřitelné barvy viděla a okamžitě jsem se zamilovala. Třetí den výletu nás ale vyhnal první sníh. Hromady sněhu, který už potom až do začátku června neroztál... Přestože je Femundsmarka spíše na jihu Norska, její klima je kvůli poměrně velké vzdálenosti od pobřeží a nadmořské výšce jedno z nejstudenějších v celé zemi.

Což na vlastní husí kůži potvrzujeme i teď při poslední návštěvě ke konci srpna, kdy je i v nižších polohách jeden stupeň pod nulou a pro těla rozmazlená horkým středoevropským létém to je pořádný šok. V Norsku tentokrát máme opět spíše pracovat - točit propagační materiály a připravovat jeden velký projekt na příští rok. Norge på langs. Hned na začátku cesty ale potřebujeme trochu vyčistit hlavu po ne moc příjemném jaru a létu, kdy jsem se kvůli práci a zlobivým bolavým šlachám ani nemohla pořádně proběhnout. A když už mohla, odradilo mě horko. Od té doby co běhám, přestávám mít takové dny ráda. more


Spring on Vesteralen and Lofoten

Travelling, comments: 2, viewed 4105x

matind-view.jpgIn the last article about the travels to beautiful island of Senja in Norway, I compared this piece of land with nearby Lofoten. Lofoten are awesome and very spectacular, but also very famous. Therefore there are many tourists, mainly in the summer. And there are many people, who prefer to visit places, which
aren't too well-known and overcrowded. But don't worry, there is still a chance to see Lofoten without people. You just have to go there when everyone else rather stays home. Autumn, winter, spring... I chose spring this time. The first time I was there was March 2012 and the islands were beautifully empty. Then we were there again in the summer and the atmosphere was completely different. Cars and buses full of tourists everywhere. And it was 5 years ago before Instagram was famous. Honestly I can't imagine how all the iconic places look now, when every social media influencer is posting his photos from Lofoten. I just really like when I can enjoy the beauty of these places alone, when I don't have to wait in the line for a picture. And how to do it? Off-season travelling is the answer.

I had a posibillity of travelling to Norway for a few days in April. My boyfriend was in Norway for a month already, so I could fly there and travel home with him by car. I've never been to Norway in April, so I said yes. Actually, there is never NO, when I have a chance to go to Norway. The spring has just started in my homeland, Czech Republic, but this should have last only a week, so I wouldn't miss anything. So even though I love spring, I voluntarily travelled back to winter. I had shitload of work before the travel, but the flight ticket always is the best motivation for working. It was worth it. And it pays also with a little bit of irony, because the engine of our car broke on the way home. But you can read more about this at the end of this article... :) more


Bolestivá Jesenická 100

Běhání, comments: 20, viewed 13863x

stovka.jpgMoje první zkušenost se sto kilometry, kterými jsem se fakt protrápila. Tak strašně mě láká běhat ultramaratony a zároveň paradoxně nejsem schopná se do toho pořádně opřít a tak si vždy jen jednou nebo dvakrat do roka ujedu s nějakou, pro mě šílenou, trasou, ze které se pak dostávám měsíc, někdy měsíce. A nejinak tomu bylo teď o víkendu, kdy se konala Jesenická 100. Můj první a zároveň nejdelší a nejtěžší závod, který jsem letos chtěla zkusit. Absolutně nepřipravená jsem se odhodlala to ujít a uklidňovala se myšlenkou, že to je přece jen o hlavě a když se pořádně vyhecuju, dám to určitě v nějakém rozumném čase i bez pořádného tréninku. Stejně jako ty Jesenické 60 roky předtím... Vždyť přece zase tak šílený rozdíl mezi 60 a 100 být nemůže... No, může. Je. A já jsem blbá, že jsem si myslela něco jiného.

Nic těžšího jsem zatím nikdy nezažila. Stalo se mi na první 60, že jsem ji těsně před cílem ukončila kvůli bolesti kolene, ale tady to bylo horší, i když jsem pořád nějak mohla aspoň jít... Dostala jsem se úplně na dno, až jsem chvílemi ani nevěděla, jak se jmenuju. Článek bude přesně o tom, jak se to dělat NEMÁ - a to je vlastně taky důležité vědět. Chci ho sem ještě za čerstva hodit i proto, abych na ty pocity nezapomněla, až mě nohy přestanou bolet a já zase budu líná jít běhat, protože prší nebo protože proto. Známe... Přes to všechno trápení to pro mě byl první zážitek s opravdovým poctivým dlouhým závodem a za zkušenosti a facky, které jsem na něm dostala, jsem vděčná. more