Krásná norská Senja

senja1.jpgPři třídění dat na discích jsem si znovu připomněla, kolik nádherných cest jsem už zažila a jaká je škoda, že jen zlomek těch fotek občas hodím maximálně na Instagram. Asi před rokem jsem tu na blogu psala o norské národní hoře Stetind a slibovala jsem, že přinesu i další články články na ta nejlepší místa ve Skandinávii, která jsem doposud viděla. No, nějak mi to s tím psaním nevychází podle plánu, ale jedním z cílů na letošní rok je i ten, že se v tom chci polepšit a psát častěji. Jako téma dalšího článku o cestování a krásách Norska jsem zvolila jeden z nejkrásnějších ostrovů, jaké v této zemi jsou. Senja.

Původně jsem si s tímto klenotem chtěla počkat, až ho někdy navštívím i v létě, ale momentálně to moc nadějně nevypadá. Zatím jsme tam totiž byli jen v květnu a v lednu. I květen ale za polárním kruhem stále ještě vypadá dost podobně jako leden. Dle fotek na internetu je však Senja v létě ještě krásnější a určitě si nenechám v budoucnu ujít příležitost sem jet během těchto měsíců. Pokud ale rádi cestujete mimo sezónu a preferujete mít ta nejlepší místa pouze pro sebe, přijdete maximálně o trochu zelené barvy. Není snad žádné roční období, kdy by taková místa nebyla krásná. Říká se ale, že Senja je dobrou alternativou Lofot, které jsou během letní sezóny docela narvané turisty. Údajně tu nemá být takový provoz. Osobně si ale myslím, že je to tu rok od roku populárnější. A navíc, z mého subjektivního hlediska to tu je i trochu hezčí než na Lofotech. I když jednoznačně trochu menší. Mému srdci jsou bližší odlehle působící místa, a to na Senji dostanete. Další fotočlánek pro všechny, kteří se mě rádi ptají, kam se jet v Norsku podívat.


mapa.jpg

Ostrov s vysokými horami (tedy na norské poměry) i s hluboko zaříznutými fjordy. Zdroj: google maps

Pokud se nepočítají arktické Špicberky (kam mimochodem taky strašně potřebuju co nejdřív jet), které omývá Severní ledový oceán, je Senja je po druhý největší ostrov náležící k pevninské části Norska. První je ostrov s názvem Hinnøya ležící jižněji a poměrně nedaleko. Leží tu i národní park, ve kterém jsem však nebyla - jak jsem psala, pokaždé jsme tu byli v podstatě v zimě, což návštěvu takových oblastí občas může ztížit. Většinu turistů to táhne do okolí Gryllefjordu, Ersfjordu a dále směrem k Botnhamnu, kde jsou ta nejkrásnější a snadno dostupná lákadla. Samozřejmě je možné ostrov procestovat křížem krážem, ale podle mě zastávka u stále slavnějších "ďáblových zubů" a jeden nebo dva výlety na ty nejimpozantnější vrcholky v okolí docela stačí. Je například fajn se sem jet podívat při cestě z jihu do Tromsø, i když je to zajížďka od hlavního tahu E6. Litovat nebudete. Dál na sever se pak dá pokračovat krátkým trajektem do vesničky Brensholmen na sousedním ostrově Kvaløya a jet na dál na Tromsø - aspoň tak uvidite další krásný norský ostrov. Podle mého názoru je to určitě lokalita, kterou by si žádný milovník Skandinávie neměl nechat ujít. Víc níže u fotek s popisky.

Většinu fotek v článku vyfotil Petr Pavlíček, který rád dokumentuje, nacvaká stovky až tisíce snímků a pak použije jen malý zlomek z nich, takže to tu dělám za něj a zároveň mu tímto děkuji. :)

bergsbotn.jpg

Asi první výhled, na kterém by měl každý cestovatel zastavit - vyhlídka Bergsbotn. Lidi, kteří už Norsko trochu znají, vědí, že jsou na významných turistických místech často postavené různé dřevěné vyhlídky často docela bizarních tvarů. Tato vysutá zvlněná vyhlídka je jednou z nich. Je přímo u cesty v zatáčce, nemožné přehlédnout. Já osobně tyto achitektonické výstřelky v krajině moc nemusím, ale zase nějak moc mě to neuráží. Vždycky to může být horší než zvlněné latě, aspoň, že na to použili více méně hlavně dřevo...:D Jiní tato místa naopak cíleně vyhledávají. Na Senji je pak u nejznámějšího místa - Ďáblových zubů - ještě jedna.

dsc_5997.jpg

Výhled na okolní hory od fjordu pod vyhlídkou. Foceno 21. května (před jedenáctou večerní, podotýkám... rychle se blíží období půlnočního slunce). U fjordu se tráva už začíná zelenat, ale ve vnitrozemí ostrova se pořád lyžuje a i na vrcholcích okolo pobřeží je stále dost sněhu.

tungeneset.jpg

A konečně slavná vyhlídka Tungeneset na ostrý hřeben norsky zvaný Okshornan, známější jako Devil's teeth, čili Ďáblovy zuby. Nejznámější a nejnavštěvovanější místo na ostrově, ležící přímo u hlavní cesty. Před skalnatým pobřežím, na kterém na fotce stojím, je další zvláštní dřevěná výhlídka a toalety. Viz níže. Tento vyhlídkový bod stojí na rozmezí dvou menších fjordů - Steinsfjord a Ersfjord. Nátačení velice kvalitního instagramového videa. ;) Ale poslechněte si to moře.

dsc_6801.jpg

Dřevěná vyhlídka na Tungeneset v lichotivém světle. Já si myslím, že taková místa je lepší ponechat bez zásahu. Foceno 23. května v 11 večer. V noci už se touto dobou moc nevyspíte.

dsc_6245.jpg

Okshornan.

dsc_6294.jpg

Zkrátka, fotorafové tam mají co na práci.

dsc_6371.jpg

Slunečné květnové ráno před výletem na další pěkné místo ostrova - k Segle, vrchol na fotce vedle mé hlavy. ;)

dsc_6337.jpg

Hřeben Segly nad fjordem.

dsc_6452.jpg

K Segle se stoupá z druhé strany hřebene (pochopitelně), z vesničky Fjordgård. Co se mi na Norsku obecně dost líbí je to, že zdejší hory nejsou moc vysoké, ale přitom tak vypadají. Působí jako obři, ale na hřebenech jste za chvilku a výhledy jsou nádherné.

dsc_6580.jpg

Pár set metrů nad mořem je v kopcích pořád dost sněhu, který ale hodně rychle mizí. Krátké skandinávské léto je za dvěřmi.

segla.jpg

Norská Patagonie. Na vrcholu jsem také zatím nebyla, ale je menší, než působí a z druhé strany na něj vede normální cesta - exponovaný terén, ale není nutné žádné lezení.

dsc_6709.jpg

Výhled na druhou stranu směrem k oceánu a kolmé stěny až do fjordu.

dsc_6662.jpg

Začíná další pěkný večer.

dsc_6739.jpg

Fotíme až do večera, kdy se k vrcholkům začíná přikrádat mlhavý opar.

dsc_6766.jpg

Zpět dole ve fjordu. Trochu prší, ale je boží světlo.

dsc_6744.jpg

Po celé tři dny na ostrově spíme tady, v absolutní samotě a za zvuků oceánu.

dsc_7155.jpg

Na druhý den brzy ráno jedeme do jiné části - k Bergsfjordu, odkud chceme jít na další známý vrchol na ostrově - Husfjellet.

dsc_7176.jpg

Ready. Nějaké dobré parkoviště jsme poblíž začátku trasy nenašli, takže jsme auto museli nechat takto u cesty, což je ale v Norsku celkem běžné. Slunko ten den mělo sakra sílu, bylo skoro teplo jako v léte (tím mám na mysli norské léto...:D). A hlavně - to rychle rašící listí dole u fjordu mi dělalo velkou radost, miluju jaro.

dsc_7199.jpg

Výhledy na azurové pobřeží pro mě na pohled působí trochu tropicky. Počasí se však pomalu mění na trochu aprílové.

dsc_7229.jpg

Na hřebenu vykukuje silueta Ďáblových zubů a nad námi se začinají stahovat mračna.

dsc_7292.jpg

Chvíli slunce, chvíli déšťové kapky, počasí si hraje.

dsc_7428.jpg

Fotili jsme nějaké nepovedené běžecké fotky a při tom skákání mě začala bolet ledvina, která to tehdy neměla dlouhodobě lehké. A já vlastně na výletech nikdy nevynechám příležitost složit aspoň na 5 minut hlavu, z čehož pak vznikají tyto mrtvolné fotky. Suché mechy a lišejníky hřály líp než nafukovací karimatka.

dsc_7511.jpg

Cesta na vrchol Husfjellet je bezpečná, místy však poměrně exponovaná. Výhledy přímo famózní. A je to kousek. Člověk se cítí skoro provinile, že se mu dostane takové krásy při tak malé námaze.

dsc_7697.jpg

Téměř na vrcholu. Musím se smát, když si vzpomenu, jaký jsem tehdy byla strašny patoběžec a hrozně jsem se divila, proč mě pořád tak moc bolí kolena. :) Není úplně pravda, že vás barefoot boty samy od sebe nutí dopadat správně. Nášlap se učím dodnes, ale je to mnohem lepší a spolu s alespoň základním protahováním všechno funguje dobře.

dsc_7703.jpg

Na vrcholu. Taky jste se na základce na konci roku fotili vždycky tak, že jste ksichtem čuměli do slunka a všichni vypadali tak trochu dementně? Tyto fotky mi to připomněly. Petr chtěl takovou tu free instagramvou fotku, ale bylo mi blbě a herectví nikdy nebylo mou silnou stránkou.

dsc_7740.jpg

Za mě je ten výhled celkem dobrý. Další místo, jehož hodnotu jsem si plně uvědomila až doma. Když tam člověk nějakou dobu je, stává se vůči takové krajině lehce imunní a jen tak něco ho nedostane. Nemám ráda tohle období, kdy taje sníh a na všech fotkách jsou díky tomu divné bílé fleky, ale tady to snad ani nevadí. Musím to tam vidět zelené.

dsc_7748.jpg

Krása nesmírná.

dsc_7792.jpg

Za chvíli si pro nás ale šel tento velký tmavý zlověstný mrak. Někdy to vypadá, že peklo přichází z nebes. Znamení, že bychom měli jít raději dolů. Nakonec jen zachumelilo a paleta různých podob počasí byla kompletní.

dsc_7920.jpg

I při sestupu je stále čím se kochat.

dsc_8071.jpg

Zpět dole ve fjordu. Petr měl naštěstí energii běžet pár kilometrů po asfaltce pro auto, za což jsem mu byla celkem vděčná. Já mezitím byla na malinké pláži plné mušliček a kousků korálů. Sbírat mořšké cetky mě dokáže zabavit klidně i na několik hodin.

dsc_8172.jpg

Celou dobu jsem na Senji čekala na vhodnou chvíli pro mé vlastní focení. Nakonec jsem blbla až při našem odjezdu. Každopádně se zrovna ten večer přihnal déšť a silný vítr, že jsem se na to málem vykašlala. Čím jsem starší, tím méně se mi chce pro fotky trpět. Nebýt Petra, který mě doslova donutil se do šatů nasoukat, nemám nic. Zvláštní je taky to, že fotky, které přijdou dobré mně, mají málokdy velkou odezvu u druhých lidí. Tato fotka je příklad.

dsc_8235-3.jpg

Vypadá to sice spíš trochu jako na Havaji, ale málem jsem v tom studeném větru a dešti umrzla. To byla naše první cesta na tento ostrov... Krátká, ale dost naplněná.

senja-leden.jpg

Podruhé jsme na Senji byli o půl roku později v lednu i s kamarádkou Míšou, která za mnou přiletěla na pár dní do Tromsø. Denní světlo tou dobou bylo jen pár hodin a tak jsme jen projeli kus pobřeží a žádná nová místa nenavštívili. Každopádně - krása i v zimě. Vrátím se snad brzy zase.

dsc_4641.jpg

P.S. Za lednových brzkých večerů možno spatřit i tuleně! Ale to na tom kameni je jenom Peťan, sorry. Snad kdyby slečna z fotky výše nepištěla "jééé, tam je tulééééň!!!", možná by tuleň zůstal na pobřeží déle než dvě vteřiny. Tak abyste věděli, co tuleni nemají rádi a jak se chovat, aby mohlo nějaké tulení s tuleni proběhnout. Čau.

zobrazeno 3459x, dnes 1x