Cestování

Jarní Saské Švýcarsko

komentáře: 1, zobrazeno 814x

dsc_4732.jpgNa konci dubna jsem byla spolu s několika dalšími českými, německými a švýcarskými "instagramery a blogery" (tyhle škatulky mi přijdou strašně směšné, ale budiž) pozvána na týdenní pobyt v Saském Švýcarsku. Organizace zabývající se propagací tohoto německého národního parku totiž usiluje o vyšší návštěvnost oblasti a tento organizovaný blogtrip je pro ně experiment, jak to tam proslavit. Už několik let jsem se to tam chystala jet prozkoumat. Poznávat středoevropskou krajinu má pro mě největší smysl jedině na jaře a na podzim. Přiznejme si, že to léto je tu, zvlášť pro nás fotografy, trochu nijaké. Toto pozvání mi tedy přišlo vhod, protože mi je jasné, že bych tam stejně sama od sebe zase nejela.  více


Jarní Vesterály a Lofoty

komentáře: 1, zobrazeno 2877x

matind-view.jpgKdyž jsem naposledy psala o cestě na nádherný ostrov Senja, porovnávala jsem ho tak trochu s Lofotami, které jsou sice nádherné, ale milovníkům opuštěných míst by mohlo vadit, že jsou turisticky velmi oblíbené. Byla jsem tam v létě 2012, když byl Instagram ještě v plenkách, přesto tam už tehdy bylo turisty narváno. Popravdě ani nechci vidět, jak to tam v létě vypadá teď, když jsou všechna ta ikonická místa tak moc zprofanovaná. Pokud se tedy tomuto člověk chce vyhnout, nezbývá mu nic jiného, než jet mimo sezónu. Asi nejhorší po této stránce podle mě je jižní Norsko, třeba taková Trolltunga, kde se na fotku čekají hodinové fronty, by mohla vyprávět. Dole ve městech to tam potom je jak někde v Chamonix, což není úplně podle mého gusta. Jestli však je něco hned v závěsu, jsou to asi právě Lofoty... Nádherné hornaté souostroví charakteristické zdvihajícími se skalnatými štíty přímo z oceánu. Je to tam boží, to ano... Ale davům japonských turistů v dvoupatrových autobusech se v létě těžko vyhnete.

Já měla v dubnu možnost přiletět do severního Norska a pak "malou" oklikou přes Lofoty jet autem domů. Zimy jsem popravdě měla plné zuby a ze začínajícího jara jsem měla fakt radost, ale nejet kvůli tomu do Norska? Ani náhodou. Takže jsem měla pořádnou motivaci pracovat. A těch pár dní opět stálo za to. A to platí i po trochu ironické stránce... Jak to s tou cestou autem domů nakonec dopadlo jsem lehce naznačovala na Facebooku. No, nebudu předbíhat, každopádně výlet byl opět jednoznačně velice výživný na všechny možné situace... Fotkami jsem nešetřila. Doufám, že to třeba některé z vás zaujme a taky se někdy vydáte na cesty jindy než v letní sezóně. Co se Norska týče, věřte mi, že tam je stejně skoro stejná zima celý rok. ;) více


Krásná norská Senja

komentáře: 5, zobrazeno 2727x

senja1.jpgPři třídění dat na discích jsem si znovu připomněla, kolik nádherných cest jsem už zažila a jaká je škoda, že jen zlomek těch fotek občas hodím maximálně na Instagram. Asi před rokem jsem tu na blogu psala o norské národní hoře Stetind a slibovala jsem, že přinesu i další články články na ta nejlepší místa ve Skandinávii, která jsem doposud viděla. No, nějak mi to s tím psaním nevychází podle plánu, ale jedním z cílů na letošní rok je i ten, že se v tom chci polepšit a psát častěji. Jako téma dalšího článku o cestování a krásách Norska jsem zvolila jeden z nejkrásnějších ostrovů, jaké v této zemi jsou. Senja.

Původně jsem si s tímto klenotem chtěla počkat, až ho někdy navštívím i v létě, ale momentálně to moc nadějně nevypadá. Zatím jsme tam totiž byli jen v květnu a v lednu. I květen ale za polárním kruhem stále ještě vypadá dost podobně jako leden. Dle fotek na internetu je však Senja v létě ještě krásnější a určitě si nenechám v budoucnu ujít příležitost sem jet během těchto měsíců. Pokud ale rádi cestujete mimo sezónu a preferujete mít ta nejlepší místa pouze pro sebe, přijdete maximálně o trochu zelené barvy. Není snad žádné roční období, kdy by taková místa nebyla krásná. Říká se ale, že Senja je dobrou alternativou Lofot, které jsou během letní sezóny docela narvané turisty. Údajně tu nemá být takový provoz. Osobně si ale myslím, že je to tu rok od roku populárnější. A navíc, z mého subjektivního hlediska to tu je i trochu hezčí než na Lofotech. I když jednoznačně trochu menší. Mému srdci jsou bližší odlehle působící místa, a to na Senji dostanete. Další fotočlánek pro všechny, kteří se mě rádi ptají, kam se jet v Norsku podívat.
více


Zimní výstup na Halti - nejvyšší horu Finska

komentáře: 3, zobrazeno 2632x

vystupnahalti.jpg...plus pár fotek severního Norska (Lyngenfjord, Lofoty) a malý běžkařský výlet do Femundsmarky.
Nápad nakouknout do zimní Finnmarksviddy přišel někdy na začátku roku 2012 a vyjeli jsme v půlce března téhož roku, tedy přesně před 4 lety (je to vůbec možné, jak ten čas letí?!). Petr ke konci roku 2011 dodělal první dokumentární film o nejlepším lezci světa Adamovi Ondrovi, já měla také po gymplu a tak jsme se shodli, že bychom po letech stresu a omezení, které jemu přinášela tvorba filmu a mně škola, mohli podniknout nějaký oraz. Teda tak nějak to nazýval Peťan. Roky jsem poslouchala, jak jsou zimní expedice úžasné a tak jsem byla řádně naočkovaná a celkem s nadšením souhlasila. Že to ovšem zas takový oraz není jsem plně pochopila jednu noc, kdy byly teploty téměř u -30°C a on dokola opakoval, jak je to boží, zatímco já raději ani neotvírala pusu, aby mi z těla náhodou neuteklo víc tepla, než bylo nutné. To jsem si vážně začínala říkat, že s tím chlapem něco není v pořádku... :D

Samozřejmě trochu přeháním. Bylo to boží. Zpětně jednoznačně. Pro takovou teplomilnou holku, která většinu svého dosavadního života měla k podobným aktivitám celkem daleko, to byl naprosto skvělý zážitek. Když jsem v roce 2009 poznala Petra, neustále mi vyprávěl o svých zimních cestách na pláně severního Norska. Znělo to pro mě jako příběhy z jiného vesmíru a rozhodně by mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy dělala něco podobného. Se správnou přípravou a ve společnosti někoho, kdo má dost zkušeností, to však zase tak těžké nebylo ani pro někoho jako já.
Je to jednoznačně zatím nejdelší fotočlánek, jaký jsem tu kdy dala. Fotkami jsem rozhodně nešetřila. Určitě tohle nebude pro každého a mnoho z vás zřejmě nedojde ani do poloviny. Přesto to sem dávám, protože byl pro mě tento výlet docela zásadní a v té době i celkem drsný. Trochu jiný pohled na sever Evropy...
více


Únorová Barcelona

komentáře: 4, zobrazeno 4302x

dsc_7274u.jpgSeděla jsem zrovna jeden povánoční večer na doma u počítače na severu Evropy, za okny byla už ve 3 odpoledne černočerná tma a chumelenice, když mi na Facebooku přistál vzkaz od Daniely: "Čau, v únoru potřebuju jet na týden do Barcelony odvézt na prázdiny jednoho malého kluka k jeho taťkovi a za týden s ním zase přiletět zpátky. Ubytování zdarma u té rodiny. Sháním někoho, kdo pojede se mnou. Nechceš jet?"
Moje hlava začla okamžitě po přečtení tohoto vzkazu vymýšlet důvody, proč bych jet neměla. Nehodí se to, rozjíždí se teď mnoho časově náročných projektů, během blížícího se jara budou velké výdaje na různé věci, které budu potřebovat, v březnu se zase bude muset jet do Norska, pak chci na Island a podobně. Pak jsem se ale zastavila a zeptala se sama sebe, proč to sakra dělám? Vždycky mám plnou hlavu i hubu keců, jak chci strašně moc cestovat a vidět toho co nejvíc, ale často si přicházející příležitosti nesmyslně sama automaticky zakážu. Vždycky se najdou "rozumné" důvody, proč je vhodnější momentálně zůstat doma. Zrovna o Barceloně, a městech obecně, jsem sice nikdy nijak zvlášť nesnila, na druhou stranu jsem toho zatím z jižní Evropy moc neviděla a Španělsko určitě na seznamu je. Tak proč do něj nenakouknout právě skrze tohle město a jeho okolí? Neříkala jsem si náhodou, že chci letos zažít trochu víc tepla, než předešlé roky? Začít se trochu ohřívat už v únoru nezní zas tak špatně. Místo výmluv jsem tedy začala hledat cestu. A světe div se, šlo to docela snadno. Chlapy jsme nechaly doma a udělaly si holčičí výlet. Barcelonu jsme si prošly křížem krážem, válely se na pláži, smály se věcem, které žádný chlap nemůže nikdy pochopit, probraly všechny důležité i nedůležité věci v našem životě (pro jistotu dvakrát), dávaly si skvělé kamarádské rady, kterými se stejně nakonec řídit nebudeme, a tak různě. A nepohádaly jsme se, i když chvílemi taky moc nechybělo. :D
více


Polární noc v Tromsø

komentáře: 5, zobrazeno 4065x

senja.jpgTromsø, 25.11. 2015. Poslední den v roce, kdy tady slunce vykoukne nad obzor. Nasledujícího dne na téměř dva měsíce zmízí a severní oblasti zasáhne období tmavé polární noci. Slunce pak poprvé v roce 2016 vyšlo 15.1. Ne však ve městě, šlo vidět pouze z vrcholků okolních hor. Dole ve městě mělo jít vidět až 21.1. 2016, ale kvůli nepřízni počasí to bylo ještě o několik dní později. Dřív jsem si myslela, že polární noc v těchto končinách znamená 24 hodin trvající tmu. Ve skutečnosti je však i v kritickém období kolem zimního slunovratu kolem poledne chvilka "světla". Jen pro představu, Tromsø leží téměř na 70. rovnoběžce, na stejné zeměpisné šířce leží nejsevernější oblasti Aljašky. I přesto, že to ale není tak drsné, jak jsem si myslela, mi moje tělo dalo najevo, že se jen tak přizpůsobit nehodlá a já jsem chvílemi měla docela dost.

Až když sedím zpátky v teple a světle domova a do oken mi svítí ostré polední slunce, si ale plně uvědomuju, jak skvělou zkušenost jsem si mohla prožít. I když to zní otřepaně a sluníčkově (a moje ségra se svým chotěm se mi zase budou smát), cítím obrovskou vděčnost. Za ty noci, kdy jsem seděla u okna a pozorovala polární záře zatímco za mnou praskalo dříví v krbu. Za velryby a tuleně, které jsem mohla vidět ve volné přírodě. Za slunko, které nám svítí nad hlavou denně a nám to přijde tak normální, že už to vůbec nevnímáme. Za všechny ty možnosti, které mi život přinesl. Za privileium narození se v tak skvělém kraji, jakým jsou Rychlebské hory. A za všechny skvělé lidi; 3 sourozence, se kterými si jeden z druhého neustále utahujeme, jeden je šílenější než druhý, ale když je zle, vždy stojíme při sobě... Akční kamarády, kterým je omšelost a nuda cizí... Nejbližší osoby, které mi daly ty největší životní dary a lekce. Jak dojemné, vím... :D Ale takto to cítím. více


Stetind

komentáře: 6, zobrazeno 4489x

dsc_8624-2.jpgRozhodla jsem se, že napíšu pár slov o několika málo skandinávských místech a výletech, které považuju za to nejlepší, co jsem tu zatím zažila. Na těch mnoha cestách jsme toho viděli opravdu hodně a na discích se hromadí mnoho giga fotek, které se vůbec nikde neukazovaly. Takže si myslím, že je možná trochu škoda, aby to jen leželo ladem v počítači, když to třeba někoho může zajímat, inspirovat či nakopnout. Začnu tím, dost možná, úplně nejhezčím - norská národní hora Stetind s výškou 1392 m. n. m. Zatím jsem neslyšela, že by jiné země měly kromě nejvyššího vrcholu ještě i národní vrchol. Norsko to tak má a jakmile člověk Stetind vidí, nediví se. Je to enormně velký jednolitý kus kamene bizarního tvaru a na naprosto famózním místě.

Na začátku července roku 2014 jsme jeli na roadtrip do severního Norska a tento skalnatý monolit byla naše první zastávka. Alespoň co se výhledu týče, je to fakt jedno z nej míst. Vidět pěkně z výšky celý Tysfjord, moře plné ostrůvků, na horizontu hradbu Lofot a širý oceán, to opravdu stojí za tu celodenní námahu. A taky, přiznejme si, ten pocit, že "TAM NA TÉ ŠPIČCE JSEM BYLA", není vůbec k zahození. Jede-li člověk do Norska za polární kruh, Stetind považuju určitě za must-see, kolem kterého by byl hřích jen tak bez povšimnutí projet. Mraky lidí každé léto proudí na Lofoty a toto místo je skoro po cestě. Na vrchol vede několik různě těžkých lezeckých cest z několika stran. My jsme šli "normálkou" přes předvrchol s názvem Halls Fortopp. Většinu cesty jdete po dvou, místy po čtyřech, ale i tak se musí asi na dvou místech přece jenom trochu lézt. Bez lana bych to nedoporučovala. Super na tom je ale i to, že vůbec nemusíte být horolezec, abyste si ho mohli užít pěkně zblízka. Ale o tom později.
více


Sardinie

komentáře: 2, zobrazeno 4350x

dsc_4398w.jpgSuper lezení, nádherné pláže nebo procházky členitou krajinou porostlou olivovníky a korkovými duby... O výletu na tento kouzelný ostrov ve Středozemním moři jsem snila už skoro 5 let. A dočkala jsem se. Byl to zvláštní pocit, nastupovat v italském Livornu na trajekt, který byl vtipně pomalovaný obřími postavičkami Walta Disneyeho... :) To jako vážně? Fakt tam konečně jedu? Cítila jsem dost podobné nadšení, jaké jsem měla při mé první cestě trajektem do Skandinávie.

Často to ale bývá tak, že když se člověk až příliš na něco těší a hodně očekává, je potom zklamaný. Nemyslím tím teď vůbec to, že by ostrov vypadal jinak, než jak jsem si ho představovala. Naopak. Je to opravdu nádherný a rozmanitý kus země a mé představy ještě překonal. Letošní zima a začátek jara pro mě ale bylo docela šílené období, takže jsem se k této první větší cestě docela dost upínala. Bohužel několik nešťastných okolností nedovolilo, aby vše probíhalo podle mých představ. Těšili jsme se nejen na rekreační lezení v příjemných (aspoň) 20°C, ale také na odpočinek a líné vyhřívání se někde na pláži. Přivítala nás však nečekaná zima, dešťové přeháňky a vítr. Květnové počasí jsem si takto na jihu představovala opravdu trochu jinak. Druhou polovinu posádky do toho neustále strašily nevyřízené záležitosti. Nevadí. Hezky mi to alespoň připomnělo, že před problémy utečeme jedině tak, že je vyřešíme. Na ostrově jsme tedy byli jen 4 dny a za tu dobu stihli tak nějak projet jen jeho severní část. Alespoň mám záminku se na tohle krásné místo někdy v budoucnu vrátit a V KLIDU si ho vychutnat. Neviděla jsem toho mnoho, přesto toho bylo dost na to, abych mohla s jistotou říct, že Sardinie má opravdu co nabídnout. více