Skoropodzimní Jeseníky

perex2.jpgKonečně! Celou hřebenovku v kuse jsem si dala jenom jednou na J100, z toho částečně po tmě, částečně jako kdyby mě někdo praštil po palici. Byl to mimořádný a intenzivní zážitek, nikoliv však pozitivní. Ráda bych si z přeběhu hřebene pamatovala i něco jiného než bolestivé úpění, takže bylo na čase si běh po hřebenovce zopakovat. Jako správný tvrďák si tentokrát počkám, až bude teplo, slunečno a celkově bezproblémovo. Chci si užít poslední letošní běh na lehko, jen v kraťasích a tričku. Přestože je letošní září i v druhé půlce krásně teplé, chystám se opět do Norska a až přijedu, už bude chladno. Jeseníky v létě nejsou zdaleka tak opuštěné jako třeba Rychlebky, tak tam raději chodím v jiných ročních obdobích. Prázdniny skončily, je polovina pracovního týdne... Hurá na ně! 


Do batohu naházím jen to nejnutnější, na sebe jen kraťase a tílko a valím na vlak. Nestihnu si kromě mobilu nabít ani foťák ani hodinky. Obojího později lituji. Hlavně nezapomenout peníze na borůvkové knedlíky na hřebenu. Ono se to tempo v horách nemá nijak přehánět, jinak překročíš laktátový práh a končíš, že jo. Křeče přecpaného žaludku dělají zázraky, takže nebudeš valit i kdybys výjimečně chtěl, a to, že máš v krevním řečišti víc cukru než krve, ti vůbec nepomůže. Peněženka hlásí cash v podobě čtyř kovových padesátikorun a asi dvou dvacek a dalších kovových mincí menších hodnot. Celou dobu cinkám jak pokladnička, ale statečně předstírám sama před sebou, že si toho nevšímám.

dsc05237.jpgJdeme na to.

Na Ramzové přeběhnu koleje na nově zrekonstruovaném nádraží a tempo mi zvýší povyk (asi) pana průvodčího, že se na kolejiště nesmí. Neohlížím se a zdrhám. Ač mi je, kolik mi je, stejně se furt bojím dospělých. Na Obří skály stoupám kolem Vražedného potoka. Mé tempo však příliš vražedné není. Jelikož jsem běžec spíše příležitostný, do kopce jsem úplně marná. Ideální předpoklad pro horské běhy. Proto taky po každé takové srandě vypadám jak mrzák a s takovou i jednoho dne doopravdy budu. 

2018-09-16-10-24w.jpgPoslední výškové metry funění ke skalám...

2018-09-16-10w.jpgPohled z větrných Obřáků na moje Rychlebky.

Nahoře na skalách docela dost fouká na mém zpoceném těle se navzdory krásnému počasí skoro okamžitě objeví husina. Svačinku odložím a pokračuju stoupákem na Šerák. Zastavím se ještě v lese kousek pod vrcholem, kde jsem aspoň trochu skrytá před větrem, a dávám si oběd. Nad hlavou se mi ve větru houpají rudé jeřabiny.

2018-09-16-10ww.jpgOblíbený strom...

2018-09-16-10-24ww.jpgJeseníček ze Šeráku.

U chaty na Šeráku se moc nezdržuju a pokračuju rovnou na Keprník. Nevybavuju si snad jedinou návštěvu Keprníku, kdy by buď nebylo skrze mlhu vidět na krok, nebo nefoukalo tak, že se pomalu neudržím na nohou. Zakletý kopec. Přitom si vrcholová skaliska o příjemnou pauzu, svačinku a trochu zevlu přímo říkají. 

2018-09-16w.jpgVyfoukaná na Keprníku.

2018-09-16-10-2w.jpg



Někde mezi Keprníkem a Vřesovou studánkou...

2018-09-16-11-13w.jpgKlesání z Keprníku a pohled na Červenou horu.

Z Keprníku mě čeká příjemná jednoduchá část až na Červenohorské sedlo. Lehké cupitání mezi kameny z kopce si užívám, stejně jako rovné hliněné části, kde mi snad k dokonalosti chybí už jen barefooty. Ty jsem si v červnu roztrhala a ještě nemám nové. Můj oblíbený model TrailFreak přestali vyrábět a já se bojím, že jeho náhrada nebude úplně ono. Brzy doběhnu k sedlu pod Vřesovkou a slibuju si, že příště si dám ten hřeben úplně poctivě - i se zacházkou na Vozku a ke kamennému oknu před vrcholem Červené hory. Teď nemám moc času, tak jdu dál traverzem k Vřesové studánce. Tam potkávám jen dva německy mluvící staré pány, po očku je pozoruju a říkám si, jak je fajn, když i takto stáří lidé chodí do hor. Studánka teče jen velmi slabě. Horké léto se na ní dost podepsalo.

2018-09-16-12-42.jpgPodzimní náznaky...

2018-09-16-10-243w.jpgNa traverzu k Vřesovce.

2018-09-16-113w.jpgJedno z nejkrásnějších míst v Jeseníkách.

Další část je sice skoro čtyřkilometrové klesání, ale nemám tento úsek moc ráda. Horský chodník přejde v šotolinovou cestu, po které běžet z kopce je snad horší, než běžet po asfaltu. Nasadit trochu slušnější tempo mi na úsecích, které mě nebaví, vůbec nejde. V horní části jsou ale směrem na Šumperk krásné výhledy skrze ošlehané pahýly stromů. 

2018-09-16-12-42w.jpgPohled do údolí z cesty k Červenohorskému sedlu.

chw.jpgTam jdu! 

Na Červenohorském sedle se posadím na první lavičku v závětří a užívám si teplé sluneční paprsky. V červnu už bych byla po pár hodinách v takovém počasí strašně spálená, zářijové sluníčko ale už jen příjemně hladí a jemně hřeje. Sedím tam dobrou půlhodinu a musím se hodně nutit, abych vůbec šla dál. Zvlášť, když vím, že mě zase čeká pěkný kopec.

2018-09-16-12-422w.jpgOhlédnutí se k Červenohorskému sedlu z cesty na Klínovec.

Směrem na Švýcárnu nejdřív běžím opět po šotolině na kopec Klínovec, odkud zase začne hezký chodníček. Část od Klínovce až po chatu je divoce krásná. Každou chvilku zastavuju a fotím. Kolem dřevěného chodníku jsou mokřady a má to tu nádech Skandinávie. 

2018-09-16-12-42aw.jpgOblíbený rozcestník na Klínovci s krásným šikmo rostlým bukem. Odtud zase jen po horském chodníčku.

2018-09-16-12-j12wpg.jpgCool stín a kousky Skandinávie kolem chodníku...
 :)

2018-09-16-12-427w.jpgBorůvčí se už poctivě zabarvilo...

2018-09-16-12-48w.jpgPříjemná rovinka před dalším stoupáním směrem na Švýcárnu.

2018-09-16-12-49w.jpgMáme tu nádherně.

Kousek před chatou mě trochu zděsí nově stavěný široký chodník, respektive spíš dřevěná cesta. Ale ok, polknu znechucení nad lidskou leností a ocením, že to aspoň není asfalt nebo jako ty hnusně vydrancované cesty pro běžkaře na rychlebské straně kolem Paprsku. 

dsc05472w.jpgFakt je to třeba dělat tak široké?

2018-09-16-02-07.jpgVýhled na Praděd kousek před chatou.

U chaty si opět dovolím trochu sedět, protože stoupák sem nebyl vůbec zadarmo. Hraju si s hodinkami, které se mi za odměnu vybijí, což mě strašně naštve, protože mě hrozně baví mít na Stravě všechno zaznamenané a pak si to procházet. I foťák už hlásí nízkou baterii, takže začínám šetřit. Ve spěchu měl ráno bohužel na nabíječce přednost pouze telefon.

2018-09-16-02-07w.jpgHorská louka přímo pod chatou a v dálce useknutý kopec Dlouhých strání.

Část k Ovčárně po asfaltce je za trest. Nekonečná, tvrdá a vůbec se zrovna sem nehodí. Navíc tu straší ten architektonický skvost na Pradědu. Chci jít na vrchol, ale v půlce stoupání ke věži vidím, kolik tam je lidí, přestože je polovina pracovního zářijového týdne a tak se otočím a jdu dál.

2018-09-16-02-0w.jpgKousek od věže si to raději rozmyslím.

2018-09-16-02w.jpgČeské hory...

dsc05319.jpgMám to ráda pestré...

Stoupání na Vysokou holi bolí, přestože už to není ani ten největší kopec, ale jsem hlavně ráda, že se vzdaluju od té nejhorší části, která na duši bolí ještě víc. Na vrcholu už vím, že jsem v cajku. Jsem sice už slušně dorasovaná, všechno mě bolí, ale poslední část už je úplně v pohodě a navíc totálně krásná. Ve žlutém světle krásně vynikne suchá tráva a delší stíny dávají horám snový nádech. Docela často se zastavuju a jsem trochu dojatá. Rychlebám před Jeseníky nadržuju, ale sem do této části musím chodit běhat častěji. V hlavě si pořád opakuju slovo nádhera. 

2018-09-17-08w.jpgBarvičky po cestě na Vysokou holi.

2018-09-17-08-4w.jpgNádherný hřebínek...

Cupitám po nádherném chodníku až na Jelení studánku a poprvé za celý běh se únavě a bolesti navzdory začínám cítit skvěle. Žiju v nádherném kraji, bezpečné svobodné zemi a mám kolem sebe úžasné lidi. Západ slunce na Ztracených kamenech je třešničkou na dortu. Užívám si poslední světlo, ale raději ne úplně do konce, protože vím, že ještě musím docela prudkým kopcem plným kamení seběhnout dolů.

2018-09-17-08-49w.jpg
Nové oblíbené místo v Jeseníkách...

Při sestupu začínám mít trochu stres. Únava už se nedá ignorovat a hlavně mě trápí vědomí, že si musím stopnout auto do Šumperku, protože už ze Skřítku nejede žádný autobus. A navíc poslední spoj do Jesu jede z Šumpru naposledy v devět. V lese už je docela šero, ale stále vnímám krásnou přírodu. 

Příběhnu cestě, obleču se, abych náhodou nelákala na mé holé nohy nějaká lačná individua, všichni jsme slyšeli příběhy o stopařkách. Dneska mám ale s prominutím z prdele kliku. Jinak se nedá říct, že mi zastaví hned první auto, ve kterém sedí JESENICKÝ pár, se kterým se od vidění známe a já tak mám ušetřené několikahodinové martyrium domů. V Jeseníku na mě na nádraží čeká auto a já už zdálky vidím lísteček přilepený na okně. Ajaj. :) Zastavení na zákazu zastavení. Ale mám skoro radost, protože to je můj úplně první přestupek! :D Teda lépe řečeno úplně první, u kterého mě někdo chytil. Den je kompletní.

A teď hurá po letech hurá do podzimní Femundsmarky! :) Tentokrát jedeme jen tři kamarádi. Já, Tomáš z Jizerek a Kamila, kterou možná někteří znáte z některých mých fotek. Těším se a budu se tu asi zase dělit o zážitky...

A kdo chce, můžeme se vidět 20. 10. na Zapomenutých horách

zobrazeno 1228x, dnes 1x